na Blog.cz

Dnes je den, kdy se maturanti dozvídají výsledky písemných maturit. A jak že to u nás dopadlo? Předchvílí se na stránkách školy objevilo toto: " MIlí maturanti, všichni jste složili didaktický test a slohovou práci z češtiny, angličtin, španělštiny a matematiky úspěšně! Blahopřejeme! "

Bohužel, známky ještě neznám!

Otázka tedy zní: "Jsem geniální, nebo to bylo jednoduché?" :D

Myslím, že odpověď si pro mě přijde a to na ústních zkouškách, které mě čekají příští středu! Držte mi palečky, jinak se můžu jít zahrabat! :))

Bohužel, ještě nic neumím! Musím zamakat!

A je to tu, blíž než jsem si kdy představovala že k ní budu, cítím přítomnost maturity. Nelíbí se mi její vůně! Bojím se bojím a neučím se dostatečně. Ach musím se k tomu učení dokopat, jinak..nechci na to ani pomyslet. Můj mozek je ale dost paličatý musím říct. Nedokáže fungovat, pokud není pod časovým presem. Takže ted si ještě říká : klídek, pohoda, času dost. Ale co to? Za 16 dní maturuju a co umím? Jedno velké NIC. No pokusím se přesvědšit svůj paličatý mozek že "je čas" a tomu velkému nic trochu ubrat na rozměrech.

Držte mi palce drazí, milí!

Tenhle čtvrtek máme poslední zvonění. Chtěla bych si to užít a aby to bylo fajn, jenže nejsou nápady. Naše třída ještě nic nevymyslela a nikdo se do vymýšlení ani moc nehrne. Tak mě napadlo, zda by někdo z Vás neměl nějaký dobrý nápad. :)

Podmínka od ředitele bohuřžel je, že: "Žádné čmárání, polívání, posypávání moukou." Prostě z toho nesmí být velký binec-což je škoda.:)

Nějaké nápady? Pište pište :)

Vždycky když si prohlížím něčí blog, obdivuji jeho autora/autorku za aktivitu a nápady na články. Vím, poslední dobou jsem dost neaktivní, ale co nadělám(e). Venku je hrozně, maturita za rohem a stylové kalhoty,co jsem si objednala z jedné internetové stránky, mi jsou malé, takže je musím posílat zpátky a vyřizovat spoustu blbostí okolo. (Je pravda, že za tu menší velikost kalhot si můžu sama, nějak mi totiž nedošlo, že jsou z Japonska a zdejší velikost kalhot "S" je vlastně naše "Xna padesátouS", takové tam mají trpaslíky.

Opravdu bych už uvítala jaro. Napadlo mě, že by třeba bylo možné ho přivolat, jako se přivolávají deště. Jaro by se mohlo přivolat ne tancem, ale třeba barvami a to všude. Já teď marodím, ale až dostůňu obleču se jako bych byla politá od akrylových barev a vyrazím do ulic hledat jaro, které někde zabloudilo v pražských uličkách Starého města, anebo také někde úplně jinde. Tak na sebe hoďte nějaké ty barvy a hurá do ulic, samato nezvládnu! :)

Jaro už je za dveřmi a s ním i má maturita. Nervozita stoupá, ale mnozí (včetně mě) mají pocit, že času je stále dost! Nejlepší zážitek tohoto roku= maturitní ples, mám už zasebou a nejradši bych vrátila čas a "dala" si ho ještě jednou! :)

Pro zvědavce tu mám i video našeho maturitního předtančení:

(pokud vám to z nějakého důvodu nejde, zkuste link: http://www.youtube.com/watch?v=Wr5tdQ19JyQ )

téma předtančení: Divoký západ, kdo bude mít štěstí zahlédne mě na začátku v kankánoví sukni, či na konci ve světle oranžovém tílku a černých šortkách. Snad vám to vyloudí (nejeden) úsměv na tváři. Moje třída (4.A.) Kovbojové, druhá třída (4.B) Indiáni. :)

Hrozně mě to bavilo! Musím říct, že nejvíc mě překvapili asi kluci z naší třídy, že se do předtančení tak zapojili, myslela sem, že ani nebudou chtít. Jejich rvačka je dokonalá! :)

Ach proč ten čas tak letí, když se člověk dobře baví?

K článku přiložím fotku s mojí rodinkou. Najdete jí když článek otevřete :)

Krásné Velikonoce všem a hlavně zdraví! :)

------------------------------------------------------------------------------------

Musím uznat, že se moc často do soutěží nezapojuji kvůli nedostatku času, nebo čistě z lenosti. Nedávno mě však zaulaj nápad autorky blogu http://jenom1.blog.cz/

Autorka tohoto blogu by se jako mnohé jiné (včetně mě :)) chtěla stát spisovatelkou. Tvrdí však o sobě, že kreslit neumí a touto soutěží/projektem nás vybízí kreslit na knihu (příběh), který píše.

Myslím, že je to originální nápad a hned jsem se do něj zapojila. Výsledek uveřejním možná později. :))

První námět na kresbu už byl uveřejněn- kreslí se hlavní postava knihy.

Tak neváhej a uchop tužku i ty! :)

Více se o ní můžete dozvědět zde: http://jenom1.blog.cz/1202/uchop-tuzku-ja-budu-psat-ty-kreslit

1.pol. 4. dílu - název ještě není

Po delší (víc než delší) době uveřejním další kousek příběhu. Myslím, že to není nic extra a možná že to nakonec do příběhu ani nezařadím, ale chtěla jsem tam uvést takovou, mě osobně, milou osůbku. Třeba se zalíbí. Uvidíme. Nechci ale, aby ta "scéna" působila moc dívčím dojmem, což se mi možná nepodařilo. Tak tedy 1.polovina 4. dílu/kapitoly je zde:

(otevřít článek)

Otázka dne: Jak je možné, že si člověk může ve velkoměstě, v kterém žijou tisíce lidí, připadat tak osamělý?

Tak mám do sbírky další "tabletový" výtvor. Nechtěla jsem dělat nic náročného, tak jsem se dala na něco odlehčeného. :)

Pojmenovala jsem ho jako "MAD GUY"(naštvaný muž), jak jinak. Není to nic světového, ale byla to zábava:) Ale ještě musím nějak promyslet to rozlišení! Toť pro dnešek vše. Přeji vám krásné Vánoce a Šťastný NOVÝ ROK! (Muž na obrázku Vánoce vyloženě nesnáší, zdá se) Nezapomeňte po novém roce vykročit pravou nohou! :)

Tak a znovu (po trochu delší době) je tu změna! :) Měla jsem chuť na něco méně růžového

(a slaďoučkého), i když musím říct, že na předchozí design jsem si opravdu zvykla a líbil se mi.

Tenhle je jednodušší, ale v jednoduchosti je krása (někdy..:). Sice nejde o nic, co by někomu

vyrazilo dech svou dokonalostí, já jsem vcelku spokojena, chci tu mít nějaký čas trochu "čisto".

Ráda bych napsala něco víc, ale neboť mám svůj drahý notebook v opravně, používám laptop

své sestry (která z toho není zrovna nadšená, řekla bych) a nyní po mě požaduje jeho navrácení.

Tak zase po nějaké době jsem se rozhodla prozkoumat záhady vod photoshopu. :))

A z tohoto zkoumání vznikla jakási mořská víla. Není to nijaký mistrovský kousek, ale snad to není ani nejhorší:) Ach ano! Omlouvám se za to poprsí :D Já ho opravdu kreslit neumím :)).

Jen nevím jaké mám za "mermaid" dát pozadí. Tak sem dám obě dvě. Třeba mi poradíte. (uvidíte je když otevřete tento článek).

Mějte se krásně a přeji předvánoční období bez stresu a chvatu! :)

Poslední dobou dělám s mým tabletem a photoshopem různé hokusy pokusy. Chtěla jsem se naučit namalovat nějakou postavu komiksového rázu. Aby vypadala jako postavička z nějakého novějšího, barevného a moderního komiksu. Konečně jsem se k tomu dokopala a výsledek je poněkud..řekněme skoro děsivý :)) Dívka/Žena, kterou jsem vyobrazila, vypadá jako by měla vážné psychické problémy a prožívala jakési životní trauma, nebo je snad jenom záhadná? Tak jako tak, pojmenovala jsem jí jako "Horror lady" neboť me nenapadlo nic trefnějšího (berte to s trochou ironie:).

Popravdě se jí sama trochu bojím, ale zase si říkám, že na první pokus o komiksovou počítačovou tvorbu to snad není úplně nejhorší..co myslíte?

A je tu podzim.

Konečně jsem se dokopala k tomu, napsat další článek. Nejspíš to nebude nic moc zábavného, ohromujícího ani moc záživného. Nevím proč si to myslím, ale mám pocit že to bude jeden z těch nudnějších článků, které se mi poslední dobou daří psát až moc často.

Možná je to kvůli ne zrovna pozitivní náladě, která mě chytla a nechce pustit. Nic zdlouhavého to dneska asi nebude. Takže (necelý) měsíc říjen shrnu v několika bodech bodech, co vy na to?

To by byl asi krátký souhrn posledního, řekněme skoro měsíce. Snad jsem vám nezhoršila náladu. Já nejsem pesimista, nebojte, ale poslední dobou nejsem ani ukázkovej optimista. Tak proto: Up and down

Tak,

je tu polovina září a kolem půlky zkoušek mám zasebou, tedy přibližně. Přijde mi to snad nekonečné. Když si napíšu nějaký test a mám konečně nachvilku pocit že jsem se pohla z místa, hned se objeví další a to ještě navíc ze stejného předmětu. Takže jsem se nedostala vlastně nikam, nic není hotovo. Někdy si říkám, jestli je to vůbec možné stihnout to všechno napsat/dopsat, nechat se přezkoušet a "dostat" se zpět do mého ročníku. A to všechno kvůli nějakému papíru se známkami, na který se podívám jen jednou a pak ho ztratím, nebo někam zahrabu.

Budu vás muset zklamat drazí, ale nic duchaplného dnes nenapíšu, dnes mám sílu jenom na to, si stěžovat (jakoby to nezvládl každý že?:)

Vaše

Milí a drazí, věrní i nevěrní!

Už pěkně dlouho se tu neobjevil článek a někteří čtenáři (hádám že menšina) se podivuje, proč je tomu tak. Věřte nevěřte, ale asi 13.srpna jsem se dozvěděla, že letíme do ŘECKA a to už 16.srpna! Sbalila jsem si saky paky a vyrazila. Předtím jsem samozřejmě stihla navštívit Humpolecké pivní slavnosti a oslavit svoje narozeniny na chatě se skvělou partou lidí. :) Bylo to moc fajn, jen z oslavy jsem musela odjet dřív, abych stihla letadlo. To už tak moc fajne nebylo.

Bohužel nemám čas se moc vypisovat neboť za necelou hodinu vyrážím do školy na popravu (překlad-na test z fyziky!). Tak mi držte palce, aby ta gilotina na popravě špatně fungovala a já vyvázla živá a zdravá (a snad i bez jediného škrábnutí!).

Nakonec přikládám pár fotek z řeckého ostrova Rhodosu, musíte si článek otevřít celý, abyste viděli všechny fotky. (Jen ta druhá fotka je z letadla a Rhodos to určitě není:)

Milí čtenáři!

Tak se vám zase po nějaké době ozývám s kratším článkem o Benátkách. Pro jistotu upřesním, že se jedná o Benátky italské, nikoliv o ty nad Jizerou ;)

Benátky jsme obdivovali tři dny a tři noci a i přes, ne příliš příznivé počasí, se nám zalíbili. Největší zvláštností pro mě byla doprava. Lodní autobusy a gondoly byly krásné, ale zvyknout si na fakt, že v Benátkách se nepoužívají auta, bylo trochu matoucí. Pravdou je, že člověk na ulicích může být v klidu a nemusí se strachovat, že ho při přechodu z jedné strany na druhou srazí auto, či jiný motorový, silniční dopravní prostředek. V Benátkách je plno krásných uzoučkých uliček, které může návštěvník donekonečna obdivovat a hlavně objevovat. Jediné, co mi kazilo náladu, byl počet turistů! Bylo až neskutečné kolik se jich na jednom místě může sejít! No není divu že jich tam bylo tolik, ročně prý Benátky navštíví kolem 14 milionů turistů!

I přes to, že se mi Benátky líbily, musím říct, že bydlet bych tam nechtěla. Život by to sice byl neobyčejný, ale zdálo se mi, že všichni v Benátkách tak nějak živoří na účet turistů. A to bylo vše. V tomto městě jsme nenašli moc obyčejných obchodů pro každodenní život normálního občana. Všude samé stánky, restaurace a hotely.

A co bylo nejkrásnější? Co jiného než noční Benátky. Černé, známé gondoly se svíčkama na přídi se pomalu plavily po kanále a lampy na ulicích svým tlumeným světlem dávaly celému výjevů nádech tajemna.

Přikládám fotku mě a mého bratra v benátských maskách u jednoho ze stánků.

Zajímavosti navíc: Věděli jste, že všechny gondoly v benátkách musí být černé? Bylo to nařízeno ze zákona, aby se jeden gondoliář nemohl povyšovat nad druhého.

:Musím říct, že na hezkého Benátčana jsme snad ani nenarazili. Možná mám jen zvláštní vkus? ;)

Prazdniny jsou většinou smutným obdobím co se týče správy blogu, články se zkracují a intervaly nových článků se prodlužují. Letos je to o to smutnější, protože to že čas na psaní nemám není jen díky užívání si volna, ale také kvůli učení. Musím říct, že je to horší než jsem myslela. Učit se v době, kdy má být člověk vlastně bezstarostný a dělat všemožné vylomeniny někde venku, je utrpení. Snažím si dělat čas i na ty "vylomeniny", ale není to zrovna jednoduché. Nejradši bych napsala obsáhlý článek o mém posledním víkendu, který jsem si neskutečně užila na polorozpadlém zámku s partou podobných šilenců a nadšenců pro fantasy, jako jsem já. O víkendu jsem byla členem tajné sekty, byla jsem ve vězení a nakonec se ze mě stala i mučednice. Ale to vám dopodrobna povím bohužel až někdy jindy. Teď mě znovu čeká učení a příští týden snad i ty Benátky! Myslím že toho na psaní budu mít po prázdninách opravdu hodně.

Užívejte prázdnin dokud to jde a já snad zase někdy něco sesmolím, sepíšu.

K článku přikládám obrázek od mého oblíbence, výtvarníka Ben(a) Heine(a)

Všemocně se omlouvám že s vámi již delší dobu nekomunikuji, ale jsem naprosto bez času a internetu! Jen si mě představte! Právě sedím na zídce vedle kostela v maličké vesnici, Jiřicích, kolem mě právě procházejí dva dědečkové chystajíci se zřejmě na pivo a smějíce se mi, vesele si vykračují! A já tady lovím internet, který nemá skoro žádný signál a samozřejmě psaní na mém mobilu je poněkud pomalé. Tento víkend se ocitnu ve světě fantazie! Jedu s kamarády na akci, budeme bydlet ve starém zámku a hrát víkendovou hru společně s dalšími nadšenci fantasy! Už ale musím jít, přečíst si ta složitá pravidla! Přejde mi štěstí, ať hned nejsem zabita! :)

Žble- výraz údivu, strachu, hlouposti, ale i radosti

Co jsem tím chtěla naznačit je, že nechápu jak mohlo 5 měsíců utéct tak rychle! Zítra mi odlétá letadlo zpět do mé ČESKÉ vlasti. Skoro půl roku mi proteklo mezi prsty a jediné co mi říká, že se všechno skutečně událo jsou mé vzpomínky. Až se vrátím budu se učit a učit a upřímně pochybuji o svém přežití. Nicméně musím říct, že jsem si půlrok v USA užila a poznala jsem moc skvělých lidí na které nikdy nezapomenu..alespoň se pokusím nezapomenout. Představa, že je už asi nikdy neuvidím (a jestli tak jen párkrát v životě) je depresivní. Měla bych být ale vděčná za to co jsem prožila a nelitovat se, nesmutnit. Budou mi scházet, ale nelituju toho že jsem je poznala. Nikdy litovat nebudu.

Sbohem Ameriko, snad se ještě setkáme!

Tvá dcerka Bumblebee

Do you know what a memoir is?

I'm sure you do. Memoir is something that happened to you and you write it down without any changes as you remeber it. My memoir is pretty short but I thought you would maybe found it interesting. So here you go.

(open the article)