příběh (smutný-nebo ne?)

7. dubna 2008 v 17:10 | Verunka |  Smutný příběh (nebo ne?)
Julie se rychle ohlédla, nikdo už za ní nebyl! Chodba byla prázdná...žádné kroky, žádný hlas...Společnost jí dělal jenom starý věšák na kabáty a dva obrazy...Ted , když se trochu uklidnila si je prohlédla pořádně ...na prvním obraze byla vyobrazená obrovská zrzavá kočka s kloboukem , která měla na klíně nahého muže stočeného do klubíčka. Ten obraz vzbuzoval divný, až děsivý dojem...na druhém obraze byla jakási žena, která měla místo levého oka díru....(když se julie podívala pořádně zblízka uviděla hluboko v oku šrouby a ozubená kola). Tato žena vypadala naprosto normálně, tedy nebýt toho oka...byla by vlastně i nesmírně krásná..Ale i přez ženinu krásu se tohoto obrazu Julie lekla. Pak si uvědomila že už u obrazů stojí moc dlouho a zjístila že znovu slyší tlumené a rychlé kroky. Doběhla k černému věšáku na kabáty a schovala se za velký hnědý kabát který na něm byl pověšený.. ČÍM víc se kroky přibližovaly tím víc si byla jistá že ji TA věc musí určitě slyšet! Kdyby jí neprozradil její hlasytý dech tak aspoň bušící srdce, které se nedalo zastavit ani když zatajila dech. Tmavá postava která šla přímo k věšáku se zastavila a naslouchala....zastavila se přímo vedle věšáku...Jelie strnula a zatajila dech.
Postavě šlo vidět do obličeje jenom málo a k tomu ještě ze strany. Na hlavěl měla klobouk ktarý jí vrhal stín až k nosu takže Julie viděla jen pravou stranu tváře a pusy. Přez sebe měla postava přehozený starý kabát, který se nosil někdy v šedesátých letech, rozhodně ne dnes. A i přez plandavý kabát šlo jistě poznat že je to muž s velkými rameny.Neznámy muž dýchal klidně i pomalu, za což ho Julie obdivovala , protože sama dýchala rychla a hlasytě.
Náhle se tajemný a nebezpečně vypadající muž otočil k věšáku a sundal jediný kabát, který na něm vysel..a za kterým byla Julie schovaná. Dívka si pomyslela, že rozhodně nehodlá čekat až se po ní postava a začne jí škrtit, mlátit nebo cokoli jiného co měla v úmyslu. Proto se Julie , s rychlostí kterou nečekala ani ona sama, vyřítila zpoza věšáku, shodila ho na děsivého muže a hnala se nekonečnou, temnou chodbou dál. Julie vlastně ani nevěděla jestli je noc nebo den, chodba byla bez oken a nejspíš i bez konce. Jen tlumené světlo svícnů a pochodní semtam ozařovalo její tvář. Stále slyšela muže běžícího za sebou a dokonce zaslechla svoje jméno! MOJE jméno - pomyslela si Julie! To není možné, muselo to být jen ozvěnou odrážející se od stěn.
"Co mám dělat co mám dělat!" říkala divka, ted už polohlasem. Za ní se znovu ozvalo : "STŮJ"!
"To určitě" pomyslela si Julie a rozeběhla se ještě rychleji. Po chvíli ale začala zpomalovat, její síly docházeli ale pronásledovatel jí byl stále v patách a nezdálo se že hodlá zastavit a odpočinout si. Naopak , jako by vycítil že dívka už nemůže a jeho kroky zrychlily.
Julie věděla že bude muset za chvíli zastavit a odpočinout si, proto si začala pozorně prohlížet okolí a hledat úkryt. Jak si tak prohlížela okolí nekoukala se pod nohy a o něco zakopla a odřela si levý loket a řízla se do pravé dlaně. Když si astoupla zděšeně zjistila o co zakopla! Byl to věšák! ten samý věšák který schodila na neznámého muže! Rozhlédla se "To není možné! To.."Pak se zarazila a pohlédla na stěnu , byly tam dva obrazy, na jednom byl kocour v klobouku s nahým mužen na klíně , stočeným do klubíčka. A na druhém obraze půvabná žena, která budila děsivý dojem, kvůli díře místo oka...."Jakto?!!!" Jakto jakto jakto!!" Nevěděla proč ale cítila se podvedená a zároven byla strachy bez sebe...Vždyt nemíjela žádnou boční cestu! Nemůže chodit dokola! Najednou se zarazila...Jaktože neslyší kroky!? Proč utichly....To že utichly znamená že bud jí přestal pronásledovat ...nebo...Pomalu se otočila. Hleděla přesně na toho muže v kabátu...Pochoden osvítila jeho oči...Byly světlonce modré...Tak nevině modré..."Odkud jenom ty oči znám?" Julie začala přemýšlet kdo to je....? Postava pozvedla ruku...sevřela jí rameno a řekla :"Pojd semnou."
Julie otevřela oči..."SEN!!!uff...sen! Bohu dík...Bohu dík ? co to kecám" (když se julie potřebovala uklidnit povídala si někdy sama pro sebe) Byly sice 2 hodiny ráno ale julie se rozhodla, že se úpůjde osprchovat, přišlo jí že je celá spocená...a měla pravdu ! Pomyšlení a osvěžující sprchu jí vyhnalo z postele, vzala si novou košilku a šla.
V chodbě byla tma a tak instinktivně šla podél zdi až ke koupelně. Nechtěla kvůli jedné hloupé noční můře probudit tátu (mámu vlastně nikdy nepoznala...umřela při porodu a táta, ne že by jí neměla rád, ale moc se o ní nestaral od tý doby co vyrostla). Rozsvítila až v koupelně, svlékla se a hodila propocenou košilku do koše na prádlo. Vlezla do sprchy a pustila vodu.... "AU! " vykřikla Julie hned jak na sebe pustila sprchu ! Vypla vodu a koukla se na místo, které jí strašně pálilo- na loket. Měla ho celý odřený...bez dechu se kokla na svojí pravou dlan - měla tam tenkou dlouhou čárku od říznutí... Na to Julie nevěděla co říct...." To je blbost" řekla asi po pěti minutách stojení ve sprše bez puštěné vody...Pak se vzpamatovala a řekla si - "určitě jsem se o něco řízla...hm...ve spaní a odřela se o stěnu...určitě jsem sebou ve spaní mlátila ze strany na stranu...ano to je ono!"
Šla si lehnout do postele ale nemohla usnout...šla si číst zaklapla knížku až 7 hodin ráno a usla-tentokrát krátce, ale přece jenom se jí něco zdálo...
Julie se zase ocitla v temné chodbě....Před ní se objevil muž - ten z minulého snu...Tentokrát si jen sundal klobouka Julie zjistila že ho zná!
"Dědečku!"
"Julie, moje maličká.....Musíš se připravit..už dnes.."
Dědeček se začal pomaličku vytrácet...zprůhledňoval se....
" Ne! Dědo!!! Na co připravit? Neodcházej!"
Ale to už zůstal na zami jen jeho starý "kovbojský" klobouk a Julie se rozbrečela
Přesně v osum hodin a tři minuty otevřela oči...Cítila že brečela protože měla ulepené řasy...a ještě jednu věc nechápala...Místo svého oblíbeného starého plyšáka, kterého měla už 16 let měla v ruce starý kovbojský klobouk...Vypadal přesně jako ten dědečkův...nebo to byl ten dědečkův...?" To není možné to je blbost dědeček už je mrtvý! Mrtvý! " Znovu se jí vyřinuly slzy z očí..jak moc se jí po něm stýská..umřel před rokem, když bylo Julii 15 let ano. Už za měsíc bude Julii 17, ale pořáde se nemohla vyrovnat s dědečkovou smrtí! Měla ho tak ráda! Dědeček s ní trávil tolik času po tom co babička umřel...bral jí jako útěchu..jako svojí malou holčičku...
Tak ráda by ho zase viděla...
"Ale, vždyt ho uvidím! Dnes večer! Znovu ve snu..ano určitě to tak je! určitě! Musíš se připravit! Už se na mě těší! Ano! "
Celý den Julie nemyslela na nic jiného, než na setkání s dědečkem. Říkala si co jí asi poví o čem se budou bavit a rozhodla se, že půjde běhat a cvičit aby byla unavená a večer brzo usla.
Na večer se připravila rozhodla se dát okolo sebe pár kyte, aby dědečka zase přivítala a...nasadila si na HLAVU starý dědečkův klobouk A S ÚSMĚVEM NA TVÁŘI ULEHLA DO POSTELE. Usnula téměř hned (díky vyběhání se v parku) a tmu za víčky za chvíli vystřídal sen...tak opravdový...
Dědeček vcházel do Juliina pokoje, otevřel dveře a řekl "Moje holčičko! Ty sis to tu pro mě i vyzdobila! pojd ke mě!"
Dívka na nic jiného nečekala vyskočila z postele a vrhla se na dědu..jenže..jak je to možné? chtěla ho obejmnout ale...nešlo to NEŠLO! Prošla SKRZ svého milovaného dědečka! Ten se na ní jen smutně usmíval...
"Holčičko moje, tak moc se mi po tobě stýská, chtěl bych tě obejmnout a mít tě u sebe.."
"Ale dědo..co se stane po smrti..?"
"To nikdo nevý moje malá."
"Ale vždyt ty si..."
"Právě proto jsem tady..tak moc se mi po tobě stýská že jsem, i přez všechna.."pravidla" přišel za tebou...!"
"Jaká pravidla..?"
"Přišel sem abych se tě zeptal..jestli nechceš zamnou...."
"Dědečku...já bych moc ráda..ale jak? "
Musela bys...umřít..Nerad to říkám ale mám tě tak rád...a čekat tak dlouhou dobu až přijdeš! Nemyslím to zle..je to jen a jen na tobě!"
"Dědo...ach já nevím...když..řekni mi- co je po smrti...?tím se líp rozhodnu!!!"
"Některá tajemství...mají zůstat lidské duši skrytá holčičko..."
"Dědo já nevím! Nevím! Bojím se!"
"Neboj! Vždy jsem tě chránil. A i po smrti budu! Pořád!"
dědeček začal mizet....zase....
NE!!!!!! DĚDEČKUUUUUUUUUUUU pomož mi..........
Julie otevřela oči. Vstala..otevřela okno....Byla rozhodnutá! Milovala dědečka...ale strach ze smrti..jí nedovolil jít za ní..NEMOHLA!
Ve škole se jí začalo zase stýskat po dědečkovi...Když škola skončila zašla za svojí nejlepší kamarádkou a řekla..." Kláro...možná že se ted dělší dobou neuvidíme"
"Jakto?" Zeptala se dost udiveně klára -"Vždyt je úterý , uvidíme se zítra."
"Ne, já..jedu na návštěvu..k dědečkovi víš?"
"Aha, tak si tu návštěvu užij, a pozdravuj ho" Řekla klára s úsměvem - "ahooooj, musim letět !"
Julie se na ní usmála "Mám tě ráda! Nikdy na to nezapomen!"
Julie běžela domů! Na papírek napsala vzkaz -
Tati, mám tě ráda, ale zjistila jsem, že od té doby co umřel děda..nemůžu žít...Den za dnem mi přijde stejný, žádné změny....Svět se otáčí pořád stejně dokola..Není to vůbec tvoje vyna a kdyby nad tím někdo pochyboval..,ukaž mu tento dopis! Mám tě ráda, i přez to, že sme se vživotě vůbec nepoznali, ale jsem si jistá, že kdyby maminka při porodu neumřela , bylo by všechno jinak ! Možná bychom žili i štastně, jako velké štastná rodina! Ale nezapomeň, že tě mám ráda , i přez všechno to málo co jsme prožili.
SBOHEM
Tvoje Julie
Tento vzkaz položila vedle svojí postele, sama si na postel lehla, na hlavu si dala dědův klobouk a kolem sebe květiny...
Do ruky si vzala prášky na spaní, spolykala je všechny a ještě pár jiných prášků, pak zavřela oči a unaveně řekla "Dědo...tady mě máš!"
.
.
.
Petr přišel ráno unaveně z práce domů.
"Ahoj Jul" (vždy říkal jenom Jul - nejspíš byl líný říkat to "dlouhé" jméno celé)
Vešel do kuchyně, vyndal talíř a rohlík a začal jíst.
"Jaul?" řekl Petr (nyní už s plnou pusou) Vstal a šel do Juliinýho pokoje i s rohlíkem a talířkem v ruce.
"Jul?" otevřel dveře.
Dívka spala na posteli a kolem ní byly květiny
"Prosimtě Jul! Proč si sem přinesla ty kytky? Víš že na ně mám alergii! Jul! vstávej a hned je odnes!"
Dívka se ale nezvedla...
"Jul! Už nejsi malé dítě tak proč děláš že spíš?! Opravdu už jsem si myslel, že jsi rozumná!"
NIC
Otec k ní přišel-něco zašustilo pod jeho nohama. Shýbl se a zjistil, že je to jakýsi narychlo napsaný vzkaz. Rychle ho přelétl očima..a pak vyděšeně vzhlédl k dívce a začal s ní třást! Vzávej Jul! T-to je vtip že? Jul honem! Jul otevři oči! Juuuuuuuul!
Julii zůstal na tváři jen malý, ale spokojený úsměv.
Petr si její vzkaz četl nejmín stokrá..Pořád dokola, jakoby hledal chybu, nebo důkaz že to nepsala ona a že je naživu...A někdy v tom vzkazu hledal oporu...
když si druhého dne Petr znovu četl tento vzkaz, ted už s jasnější myslí nechápal to. Nemůže být zničeho nic pryč!"Pozdravuj dědu, Julie." - řekl " A ......počkej tam na mě! Já za tebou brzy přijdu !Sbohem!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tulen tulen | E-mail | Web | 7. dubna 2008 v 19:31 | Reagovat

Wow, řeknu ti, řeknnu ti

2 Verunka Verunka | Web | 8. dubna 2008 v 18:11 | Reagovat

:)děěěkuji:)

3 kikinka-netopyr kikinka-netopyr | E-mail | Web | 8. dubna 2008 v 18:47 | Reagovat

Proboha...to je krásný...krásný krásný ot se ti fakt povedlo!!! To je jeden z nejkásnějších příběhů, co jsem kdy četla!!! Blahopřeju!!!

4 Hanna Hanna | Web | 8. dubna 2008 v 19:54 | Reagovat

Ahojky jestli tě muzu poprosit tak klikni na web a hlasuj pro fun-hanni-Avril Lavigne...!!!Děkuju predem!! Jo jestli potrebujes tak napis a já pro tebe moooc ráda hlásnu!! PAPA a mej se mooc hezky pa

krásnej pribeh!!

5 Verunka Verunka | Web | 9. dubna 2008 v 10:51 | Reagovat

jéééé díky!!!!!!!!!!!!!!dík sem moc ráda

hanna-tys to ani nečetla tak se uklidni...

6 Verunka Verunka | Web | 9. dubna 2008 v 15:02 | Reagovat

Hmmm dobrý....ale ty CHYBY ségra!:D

7 kiki kiki | Web | 9. dubna 2008 v 15:04 | Reagovat

pardooooon ten vzkaz sem psala já:) to verča je na ten článek HRDÁ i když tam má chyby:)

8 Verunka Verunka | Web | 9. dubna 2008 v 17:09 | Reagovat

ok kiki - slavnostně  se omlouvám všem co POCTIVĚ četli tento článek za různé chyby a pokusím se je co nejdříve zneškodnit!:D

9 tulen tulen | E-mail | Web | 9. dubna 2008 v 21:35 | Reagovat

;o))) Fakt dobrej!

10 Verunka Verunka | Web | 10. dubna 2008 v 15:15 | Reagovat

:D

11 Juju Juju | Web | 17. dubna 2008 v 16:04 | Reagovat

proč se proboha zabila práškama?! nojo za dědou.......

12 Verunka Verunka | 21. července 2008 v 12:07 | Reagovat

Juju:protože mě nenapadlo nic jinýho:D:D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama