She was young and a writer

23. května 2011 v 0:29 | Verunka |  o mém všedním (i nevšedním) životě
Pamatujete si můj fantasy příběh, který jsem uveřejnila na svém blogu přesně v dubnu roku 2008? Tedy před třemi lety. Je to dávno předávno a nějak jsem si na ten příběh vzpomněla a řekla jsem si, že na něco takového by nemělo být jen tak zapomenuto. Byl to můj sen. A rozhodla jsem se, že pokud bude mít příběh alespoň maličký úspěch, že se k němu vrátím. Přepsala jsem už první kapitolu. A tady, v tomto článku si jí můžete přečíst. Pokud budete mít zájem si jednou (řekněme) za 14 dní přečíst něco takového, opravdu se do toho pustím. Ale potřebuji váš názor milí čtenáři. Upřímný! Ne jen: Ano ten příběh je moc hezký. Protože to ani nemusí být to co si myslíte. Byla bych ráda za vaše pravdívé a upřímné komentáře k tomuto článku, příběhu a nápadu.
Moc Vám děkuji a pokud chcete, dejte se do čtení.






Díl první, zkušební

Obřadnou síň zalilo světlo, svítalo.
Oči na tvářích čekajících se zavřely, nebo byly zastíněny rukou, před zářivými paprsky ranního slunce. Stíny pomalu ustupovaly sílícímu světlu, které spadalo na mramorovou podlahu sálu.
Ozvalo se tiché, zdrženlivé, zaklepání na masivní dvoukřídlé dveře, ale i přes to sebou všichni přítomní škubli a prudce, s nervozitou ve tváři, se otočili k hlavnímu vchodu síně.
Dveře se pomalu pootevřeli a dovnitř vstoupil hubený mladý sluha, všichni si oddychli a pokusili se znovu uvolnit, ale marně.
"Není daleko", pronesl sluha a s očekáváním ve tváři se podíval na druhý konec sálu, na svého Krále.
"Jak moc?"
" Jedna míle.", zněla stručná odpověď.
"Dobrá, můžeš jít."
Na nic jiného nečekal, otočil se na patě a rychlým krokem vyšel ven, byl rád že tam nemusí zůstat.
Po odchodu mladého, nervozního sluhy padla na síň stísněná atmosféra. Všichni si uvědomili, že od setkání s jejich noční můrou, je dělí pouhé vteřiny.
Král vstal. Rozhlédl se po podlouhlé síni, po jejíchž krajích byly rozestavěné zdobené židle. Sedět na jedné z nich znamenalo mnoho. Byla to největší pocta, způsob, kterým král říkal: " Věřím Vám, nezklamte mne." Muži, jimž patřila tato čestá místa, se od sebe mnohým způsobem lišili, ale jedno měli přece jen společné: oddanost a věrnost. Někteří dostali svá místa díky odvážným činům, jiní díky čistému rozumu. Král přelétl pohledem všechny přítomné, mladé, odvážné rytíře, plné života i staré mudrce, kteří se na něj s úctou dívali. Všechny pohledy spočívali na králi, který si uvědomil , že teď není chvíle na projev slabosti, ale odvahy a síly. Pozvedl bradu a i v tento krušný okamžik, vyloudil na své tváři povzbuzující úsměv.
Jsem tu pro vás, tak jako vy pro mne, dodal v duchu.

Ticho. Bylo tak tíživé až všem čekajícím přišlo, že kdyby natáhli ruku, mohli by se ho dotknout. Ale nikdo to neudělal. Nikdo se neodvážil.
Tato nádherná síň, jindy veselá a přívětivá, dnes vypadala chladně a děsivě.
Ticho bylo přerušeno dunivými kroky, rychle se blížily...
Všichni v sále se s hledající oporou otočili na krále s výrazem zoufalství a strachu ve tváři.
"Vydržte mí věrní.." zašeptal král. Tato jediná věta se nesla sálem a zase se vracela, všihni ji slyšely a na chvíli jakoby zapomněli, proč tu jsou a co je čeká, letmo se pousmáli jeden na druhého. Pak ale slova dozněla a všichni znovu uslyšeli kroky..."dum dum dum dum" kroky se přibližovaly "dum dum" už musel projít chodbou k sálu "dum dum" musí už být skoro za dveřmi "dum dum ....."
Najednou se kroky zastavily...vrátilo se ticho. Za dveřmi se ozval smích, zněl tak krutě, že se chtěli všichni přítomní, ať už královští rytíři, nebo mudrci, schovat pod stůl a už nikdy nevyjít ven. I krále to na chvíli napadlo, ale oklepal to ze sebe a sednul si nejpanovitěji jak uměl, narovnal si korunu, hnědé vlasy, sahající až pod ramena, si prohrábl rukou a přendal si je na ramena, urovnal si královský šat, pevně sevřel žezlo i zlaté jablko a s rozhodností se narovnal. Nevítaný host vešel do sálu s bouchnutím do dveří, nač klepat když čekají jen na něho? Pohled na krále ho trochu zarazil ,nedal to však na sobě znát, ale i tak si ho cestou se zájmem a s lehkým obdivem prohlížel.
Zná svou čest. Pomyslel si. Jako jediný v tomto sálu,ví, co to slovo znamená. Zušklíbl se a s nechutí pohlédl na ostatní muže v sálu. Ti byly, s pár vyjímkami, přikrčení a neodvažovali se mu koukat nikam jinam než na kotníky. Co je tohle za rytíře, pomyslel si . Zahleděl se na několik mužů pozorněji a v jednom z nich rozpoznal ženu. Ano, byla to žena! Měla mužské oblečení a vlasy stažené do lehkého drdolu, schovaného pod kapucou. Mezi těmi muži byla téměř dokonale zamaskovaná. Se zájmem si letmo prohlédl i ji. Měla lehce našikmené zelené oči,které se mu nedívali na kotníky ale do obličeje! Přímo na něj!
Troufalá...nebo bláznivá, pomyslel si, což by byla škoda...I přes mužský oděv bylo vidět, že má velmi působivou postavu...Dál už si jí neprohlížel, aby nebyl moc nápadný, nechtěl aby si někdo všiml, že ji zahlédl, ještě ne, zatím..
Rychlými kroky došel k trůnu se zkřiveným úšklebkem na tváři. Král mu ho oplatil panovačným a tvrdým pohledem, který od sebe ani nečekal, ale byl za sebe v tu chvíli přece jen trochu pyšný.
"Abych pravdu řekl "můj králi" vypadáš docela působivě! Umíš si udržet čest, i když víš, že zítra už možná dýchat." , řekl pobaveně příchozí.
"Jak jistě víš, dnes chci jen vyjednávat Morgiku!"
"Vyslovuješ mé jméno?Jak pošetilé, či je to snad odvaha?", dodal s úsměvem, pro něj to nebylo nic víc než hra, on byl ten kdo má všechna esa v rukávu.
"Chci, abys mi vrátil to, co jsi mi vzal !"
"Nějak si nevzpomínám..co jsem ti vzal?" uchechtl se Morgik.
"Nehraj si na hlupáka! Vrať mi mou dceru!", zahřměl králův hlas.
"Musím uznat králi, že se ti ani zdánlivě nepodobá. Ta tvá ufňukaná slečinka je naprosto k ničemu. Přesto, proč bych ti jí měl vracet?
"Udělal si ji něco?!", vykřikl se zděšením ve tváří král a vyskočil z trůnu.
"Ach ne, to bych si přeci nedovolil. Nezkřivil jsem ji jediný vlásek.", pousmál se Morgik.
"Dám ti tolik zlata a drahokamů, kolik budeš chtít, jen ji přiveď zpět."
"K čemu zlato a drahokami Mám víc bohatsví, než si dokážeš predstavit", řekl pobaveně.
"Tak co cheš? Řekni si o cokoli a já ti vyhovím!", odvětil rychle král, věděl však, že bude litovat, když spatřil chtivý záblesk v Morgikových očích.
"Možná přece jen by tu něco bylo," přiznal Morgik.
"Co to je," vydech s úzkostí v hlase král.
" Tvá královská krev.", usmál se.
Král vytřeštil oči. Ale zachoval klidnou hlavu. "Jak moc chceš..", jeho hlas ho zradil.
"Abys věděl, nestojím o tvou smrt, je mi jedno zda zahyneš dnes, nebo za další 20 let.Co požaduji, za vrácení tvé dcery, je jen jedna číše tvé krve."
Král zbělel v obličeji. Přemáhal ho strach, ale jeho láska k dceři byla silnější."Dobrá.", odpověděl a smutným pohledem spočinul na svýc věrných, kteří se na něj soucitně dívali.
Morgik se spokojeně usmál, kolem jeho pravé dlaně se začal tvořit černý dým. Když se dým vypařil, všichni v místnosti zalapali po dechu. V ruce držel nádherný zlatý pohár posázený rubíny a diamanty, který pomalu podával králi. Ten ho s rozřesenýma rukama přijal a opatrně ho položil na opěradlo svého širokého trůnu. Odložil jablko i žezlo, které doposud křečovitě svíral v dlaních a vytasil malou dýku, která se mu skrývala v jedné z jeho vysokých, ornamenty zdobených, bot. Položil si jí na klín a pomalu si vyhrnul rukáv na levé ruce. Potom sáhl po dýce a přiložil si jí k předloktí, přivřel oči a rychlím pohybem si rozřízl tepnu. Rudá krev začala rychle prýštět na trůn a král měl pocit, jako by z něj prchal život, Nastavil ruku tak, aby krev stékala to poháru a ten se začal pomalu plnit královskou krví.
Uplynulo několik minut, které králi připadali nekonečné a pohár začal přetékat krví. Král pohlédl na Morgika.
"To by stačilo", usmál se spokojeně, mávnul rukou a pohár plný rudé královské krve zmizel, zbyl po něm jen černý kouř, který se pomalu vypařil.
Král se na Morgika nenávistně podíval, držejíce si pravou rukou rozřízlou tepnu, aby zabránil další ztrátě krve.
"Děkuji, byl to skvělý obchod, svou dceru uvidíš velmi brzy.", Morgik se otočil a kráčel k východu sálu. V půlce se zastavil a pohlédl na ženu, skrývající se mezi muži. Přistoupil k ní a rukou jí jemně stáhl kapuci, která odhalila její kaštanově hnědé vlasy a špičaté elfí uši. S údivem jí pohlédl do pronikavě zelených očí, když zjistil, před kým stojí.
"Alero," řekl pomalu, jako by zvažoval každé slovo co říká," půjdeš semnou."
Pohlédla na něj a věděla, že to není otázka, ani žádost. Bylo to prosté sdělení. Pomalu vstala a přistoupila k němu. Morgik se otočil a směřoval k východu. Elfa se k němu po chvíli nejistě přidala, věděla, že nemá na výběr, i kdyby odmítla, musela by s ním jít násilím.
Král se vzmohl a vstal z trůnu, rukou si stále držel rozevřenou tepnu, ale i přesto mu spod dlaně pomau stékali stroužky krve.
"Stůj!", zahřměl.
Před Morgika se postavilo šest rytířů s tasenými meči, zabraňující mu odejít.
"Chci vidět mou dceru! Ihned! Mou krev máš. Kde je? Nedovolím ti odejít dokud tu nebude!".
Morgik se spokojeně usmál. "Dočkej času," řekl klidně, popadl Aleru za bok a luskl prsty. Jak kolem něj, tak i kolem elfky se začal znovu tvořit onen černý dým. Tentokrát velmi rychle a ve velkém množství. Za chvíli už pohltil obě postavy a když se dým konečně rozprchl, ohalil všem přítomným jen prázdné místo.
Morgik byl pryč.

Zajímalo by vás jak příběh vypadal na začátku? Tedy když jsem napsala první díl v roce 2008? Pokud se chcete zasmát pokračujte směle ve čtení.

Verze z roku 2008:

Obřadnou síň zalilo světlo - svítalo..
Oči na tvářích čekajících se zavřely, nebo byly zastíněny rukou, před zářivými paprsky ranního slunce.
Ozvalo se lehké, zdrženlivé, zaklepání na dveře, ale i přez to sebou všichni přítomní škubli a prudce, s nervozitou ve tváři, se otočili k hlavnímu vchodu do síně.
Dveře se lehce pootevřeli a dovnitř vešel ustrašený mladý sluha, všichni si oddychli a znovu se pohodlně usadily na rozestavěné židle na krajích sálu.
"M-můj pane...! Hlídač ve východní věži je zahlédl ! "
"Jak jsou daleko ?!! "
" Jedna míle-odsud."
"Dobrá....už můžeš jít. "
Sluha chvíli mlčky postával na místě.
"Běž! Ihned! "
"Jistě pane- vím kde je mé místo!
Po odchodu mladého, nervozního sluhy padla na síň stísněná atmosféra..
Král vstal.
"Už přicházejí! "

Ticho ... bylo tak tíživé, až všem čekajícím přišlo, že kdyby natáhli ruku, mohli by se ho dotknout. Ale nikdo to neudělal. Čekalo se. Tato obrovská síň ještě nikdy nezažila takové mlčenlivé, tíživé ticho.
Ticho bylo přerušeno rychlými dunivými kroky, rychle se blížili...
Všichni v sále se s hledající oporou otočili na krále s výrazem zoufalství a strachu ve tváři.
"Vydržte mí věrní.." zašeptal král. Tato jediná věta se nesla sálem a zase se vracela, všihni jí slyšely a na chvíli jakoby zapomněli, proč tu jsou, a usmáli se jeden na druhého. Pak ale slova dozněla a všichni znovu uslyžely kroky..."dum dum dum dum" kroky se přibližovali "dum dum" už musely projít chodbou k sálu "dum dum dum" musí už být skoro za dveřmi "dum dum dum ....."
Najednou se kroky zastavily...zase se vrátilo ticho. Za dveřmi se zasmál hlas, zněl tak krutě, že se chtěli všichni královští rytíři schovat pod stůl a už nikdy nevyjít ven. I krále to na chvilku napadlo, ale oklepal to ze sebe a sednul si nejpanovitěji jak uměl, narovnal si korunu, hnědé vlasy, sahající až pod ramena, si prohrábl rukou a přendal si je na ramena, urovnal si královský šat, pevně sevřel žezlo a zlaté jablko a s rozhodností se narovnal.
"Host" vešel do sálu s bouchnutím do dveří (nač klepat když čekají jen na něho?). Pohled na krále ho trochu zarazil ,nedal to na sobě znát, ale i tak si ho cestou se zájmem a s lehkým obdivem prohlížel.
- - zná svou čest -- pomyslel si -- jediný muž v tomto sálu , který ví, co tohle slovo znamená -- zašklebil se a s nechutí pohlédl na ostatní muže v sálu. Ti byly, s pár vyjímkami, přikrčení a neodvažovali se mu koukat nikam jinam než na kotníky. -- pche co je tohle za rytíře -- Zahleděl se na ně pozorněji a v jednom z nich rozeznal ženu. Ano, byla to žena! Měla mužské oblečení a vlasy stažené do lehkého drdolu, takže mezi těmi muži nešla vůbec vidět. Se zájmem si letmo prohlédl i ji - měla lehce našikmené zelené oči,které mu nekoukali na kotníky ale do obličeje!Přímo na něj!---hm...troufalá...nebo bláznivá-což by byla škoda...---- I přes mužský oděv šlo vidět, že má působivou postavu...Dál už si jí neprohlížel, nechtěl aby věděli, že ji zahlédl, ještě ne- zatím..!
Rychlými kroky došel k trůnu se skřiveným úšklebkem na tváři. Král mu to oplatil panovačným a tvrdým pohledem, který od sebe ani nečekal, ale byl na sebe v tu chvíli přece jen pyšný.
"Abych pravdu řekl "můj králi" vypadáš docela působivě! Umíš si udržet čest, i když víš, že zítra už nebudeš muset být na živu" zachechtal se přicházející.
"Jak jistě víš, dnes chci jen vyjednávat Morgiku!"
"Vyslovuješ moje jméno?Oooo jak pošetilé, či je to snad odvaha?"
"Chci, abys mi vrátil to, co jsi mi vzal !"
"Nějak si nevzpomínám..co jsem ti vzal?" uchechtl se Morgik.
"Nehraj si na hlupáka! Vrat mi mojí dceru!"
"Á tuhle! Myslíš tu ufňukanou holku?! Proč bych ti jí měl vracet?"
"Morgiku? Udělals jí něco?!!" král hrozivě vstal a podíval se na něj.
"OO ne! To bych si nedovolil! Má se u mě náhodou dosti dobře "můj pane"!"ušklíbl se "neskřivil jsem jí jediný vlásek."
"Dám ti tolik zlata a drahokamů, kolik budeš chtít, pokud mi vrátíš mou dceru!"
"K čemu zlato a drahokamy? Když jich mám víc, než by si kdokoli zde uměl představit?" zasmál se.
"Tak co cheš? Řekni si o cokoli! Já se ti pokusím vyhovět!" řekl zamračený král. Ani na chvíli z něj ale nespustil oči.
"Chci Aleru." odpověděl čaroděj prostě.
Král na něj udiveně pohlédl, s tázavým pohledem se otočil k přítomným.
"Myslím tu dívku, kterou skrýváš mezi svými...hm ty tomu říkáš rytíři že?" znovu se zasmál.
"Alero!" vykřikl král "co tu děláš!!!?!!!!!"
"To samé co ty můj pane!"
"Ihned opusť sál! Hned!!!"
Morgik se zašklebil a PŘEMÍSTIL se k ní! Chňapl jí za ruku a držel jí. "Nikam nepůjde, je předmětem vyjedávání" řekl s naprostým klidem.
Král znovu vstal a prohlásil "Nehodlám vyměnit svou dceru za žádnou osobu! I kdyby to měl být ten nejkrutější vrah v mých kobkách!"
"O! To jistě znamená ano?! ŽE "můj pane"? Jsem moc rád, že jsme se domluvili! Dceru zde budeš mít za pár minutek" a hlasitě se zasmál.
"Tak "zatim" !!" znovu se zachechtal a ZMIZEL i s Alerou - tentokrát jí měl ale v náručí.
"Ne!!stůj! STŮJ!" vykřikl král. Ale to už bylo v místnosti jen ticho a černý kouř, po zmizení Morgika..a Alery.
Král klesnul na křeslo..."co jsem to udělal?!"

Pokud jste se dočetli až sem, gratuluji! A klobouk dolů. Určitě jste si všimli, že některé věty jsem zachovala, jiné upravila a mnohé smazala. Příběh na konci nebyl ani trochu promyšlený a už jen proto bylo nutno ho upravit. Doufám, že se vám tento příběh a fantasy všeobecně líbí a snad vás zaujal natolik, že dychtíte..no to je až moc silné slovo, že se alespoň trochu těšíte na další díl, který vás snad také zaujme a bude pro vás něčím zajímavý a ne jen "ztrátou drahoceného času".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 23. května 2011 v 12:44 | Reagovat

Asi budu psát na etapy, všimla jsem si věty:
"Ticho bylo přerušeno svižnými dunivými kroky, rychle se blížili..."
Asi bych vynechala slovo svižnými, nechala jen dunivými kroky. Rychle se blížili... tady nevím, jestli se to vztahuje ke krokům, které se rychle blížily (pak by tam mělo být y) nebo k těm lidem či tvorům, kteří se rychle blížili (pak je tam správně i.)
"všihni jí slyšely a na chvíli jakoby zapomněli" - všichni ji slyšeli s i na konci, to je jen gramatická záležitost.
" všichni znovu uslyšely kroky..."dum dum dum dum" kroky se přibližovali "dum dum" - uslyšeli s i na konci (oni je uslyšeli), kroky se přibližovaly (ty kroky, s y na konci) - zatím jsou tu jen gramatické chybky, nejvíc přehazovaná i a y, možná v rychlosti psaní.
Po stránce stylistické myslím nemám námitek, píšeš poutavě a máš smysl pro dramatické chvilky. (Teda, nejsem odborník recenzent, jen jsem hodně četla, takže dovedu porovnat... ;-)  :-))

2 Vendy Vendy | Web | 23. května 2011 v 12:46 | Reagovat

"Za dveřmi se zasmál hlas, zněl tak krutě"
tady bych možná použila obrat "za dveřmi se někdo zasmál, smích zněl tak krutě..."
nebo  "za dveřmi se ozval smích, při jeho zvuku se všichni zachvěli." Ale to jsou jen moje nápady, nemusíš to opravovat.

3 Vendy Vendy | Web | 23. května 2011 v 12:48 | Reagovat

Teď už musím mizet do práce, ještě to dočtu, hlavně se nenech odradit nějakou kritikou, ta slouží jen k tomu, aby se věci zlepšily... ;-)  8-)

4 bumblebee bumblebee | Web | 23. května 2011 v 13:03 | Reagovat

Páni..děkuju moc..za chyby se moc stydím! A myslím že tomu dopomohl půlrok v americe bez češtiny :-D Myslím že v některých změnách máš nejspíš pravdu protože jsem si všimla že někdy k popisu požívám až moc přídavných jmen a..no nic se nemá přehánět že? :) děkuji za upřímný názor :)

5 martyny martyny | Web | 24. května 2011 v 10:30 | Reagovat

Mně se taky příběh moc líbil, bylo to napínavý a dobře napsaný :) Až na těch pár chyb, jak říkala Vendy, trošku kazily dojem...zkus to ještě prohnat Wordovskou korekcí a bude to dokonalý :) Těším se na další díl :)

6 bumblebee bumblebee | Web | 24. května 2011 v 13:10 | Reagovat

Word se mi smazal :D proto asi také ty chyby :)) DNeska to opravm ;)

7 martyny martyny | Web | 24. května 2011 v 17:10 | Reagovat

:-) Ještě teďka koukám úplně na začátku, spíš se řekne obřadní síň (to jenom detail) :)

8 bumblebee bumblebee | Web | 26. května 2011 v 17:28 | Reagovat

no ale obradnou zni lip! :))

9 martyny martyny | Web | 28. května 2011 v 22:00 | Reagovat

pravda :)

10 martyny martyny | Web | 28. května 2011 v 22:05 | Reagovat

I s Alerou to zní zajímavě, mohla by to být další zajímavá postava, vlastně jedna z hlavních :)

11 bumblebee bumblebee | Web | 28. května 2011 v 22:16 | Reagovat

Martyny - něco ti prozradím : je hodně důležitou postavou, ale pššt! ;-)  :-)
Je hodně důležitou postavou také pro mě protože byla úplně první, kterou jsem vymyslela k tomuto příběhu před třemi lety :) A všechna jména jsou zatím také původní ..některá jsou trochu divná, ale já si na ně tak nějak zvykla :-)

12 martyny martyny | Web | 29. května 2011 v 13:21 | Reagovat

Už se těším na další díly :)

13 Bumblebee Bumblebee | 29. května 2011 v 14:45 | Reagovat

Haha to jsem rada :-) Snad ti to našemu vydrží :))

14 Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri Malé Chlupaté Stvoření z Alfa Centauri | Web | 2. června 2011 v 20:22 | Reagovat

Začíná to slibně!
Později se vrátím dočíst ten nahromaděný zbytek! :-)

15 bumblebee bumblebee | Web | 3. června 2011 v 4:06 | Reagovat

Dekuju moc si toho vážím..že to vubec nekdo čte :)) a zas tolik toho "nashromaždeneho" neni :) jen jedna kapitola navíc :)

16 Alisa Alisa | Web | 8. června 2011 v 21:43 | Reagovat

[14]: Tak to sme na tom podobne . :-) Teraz nemám čas to čítať podrobne, ale vyzerá to zatiaľ dobre . :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama