Cesty se kříží, kapitola 2.

31. května 2011 v 4:45 | Osud draka
Kapitola 2.
Cesty se kříží

Kolem Alery se rozprostřela tma. CÍtila jak jí jakási neviditelná síla zvedá a odnáší pryč, daleko od sálu s králem a jeho věrnými. A pak, když už byla i s Morgikem dostatečně vysoko přišla část, která je na přemisťování nejhorší. Morgik osobně tu část nesnášel, protože má vždy pocit bezbranosti. Je to chvíle kdy se čaroděj musí poddat vyšším silám, které nemůže ovládnout. Tato magie pak člověka který se přemisťuje, rozebere na tisíce malých kousků a ty pak, i s jeho duší přenese na místo, kde si přál být. Přemisťování je jedno z vůbec nejtěžších kouzel a pokud ho čaroděj podcení, může skončit smrtí. Není těžké kouzlo správně spustit, ale správně ho ukončit. Pokud se čaroději nepodaří přenést všechny části těla i s duší na dané místo, může se stát, že jeho tělo zůstane prázdné a duše bude už navždy bloudit po světě.
Po několika minutách, které se zdály věčností, ucítil Morgik pod nohama pevnou zem. Dopad nebyl zrovna elegantní, což způsobilo přenášení další osoby s sebou. Morgik se rozhlédl a spokojeně se usmál, byl přesně tam, kde si přál být.


°°°°

Při dopadu na zem se Aleře podlomila kolena a skácela se k zemi. Rozhlédla se a zjistila, že se nachází uprostřed máleho čtvercového náměstí ohraničeného hradbami. Místo pochmurného sídla, které by od čaroděje, zahrávajícího si s černou magií, čekala, byla obklopena květinami mnohých druhů. Náměstí se skládalo ze dvou kamenných cest, které se uprostřed křížily. Cesty byly lemovány květinami a prostory mezi nimi byly vyplněny čtvercovými trávníky, uprostřed každého z nich stála rozkvetlá třešeň.
Sídlo se podobalo malému hradu a to hlavně díky čtyřem věžím spojujícím hradby.
Když Alera vzhlédla spatřila přívětivě se usmívajícího Morgika. Pomalu, jako by byla plachou laní, kterou nechce vyplašit, jí podal pomocnou ruku. Alera však neměla v úmyslu se ho dotýkat a rychle vyskočila na nohy.
"Vítej v mém sídle," pronesl s úsměvem Morgik. "Dříve, než cokoli řekneš, chci abys věděla, že jsi můj host a nemám v úmyslu ti ublížit."
Alera na něj pohlédla a v jejích zelených očích se nebezpečně zablýsklo.
"Smím tedy odejít," odvětila s klidem v hlase.
"Ano," odmlčel se, "za nějaký čas."
Alera se zamračila. Přemýšlela nad zvratem událostí, který se udál v posledních minutách. Proč jí sem odnesl? Tázala se sama sebe. To však byla jediná věc, která ji trápila. Ve skutečnosti byla přesně tam, kde chtěla být. Nic lepšího si ani nemohla přát. V duchu se pousmála. Nemá tušení, koho si přivedl do svého obydlí.

°°°°

Morgik se na Aleru zamyšleně díval, zatímco čekal na její odpověď. Byla nádherná, jako většina elfů, ale přesto se od nich nějakým způsobem lišila a Morgik věděl jakým. Co ho však udivilo bylo její chování, klidné a vyrovnané, žádné viditelné známky strachu či nervozity. Chvíli se rozmýšlel jestli jí vniknout do myšlenek, aby se dozvěděl o čem přemýšlí, ale uvědomil si, že by to vycítila a to si teď nemůže dovolit, pokud chce aby mu důvěřovala. Čtení myšlenek je jednoduché pokud je použito na člověka bez jakýchkoliv magických schopností, ale elfové do té skupiny nezapadají. Když Aleru spatřil v sále stačil mu jediný pohled a trocha magie, aby se dozvěděl její jméno. Nebránila se tomu, věděla že tím nad ní žádnou moc nezíská.
Když si Morgik po delší chvíli ticha uvědomil, že na odpověď čeká marně, otočil se na patě a zamířil k jedné z věží, které se tyčili vysoko k nebi.
"Následuj mě," vyzval Aleru aniž by se za ní ohlédl a přidal do kroku.

°°°°

Přes zavřená víčka mu prosvítaly hřejivé paprsky slunce. Ptáci kolem švitořili, vítr jemně vál a les tiše šuměl, jakoby ho chtěl ukolébat ke spánku. A malém by se mu to i povedlo, kdyby se po loukách a kopcích nezačal nést zvuk trubek. Zpozorněl. Ozvaly se dva dlouhé tóny a natalo ticho. Doufal, že se neozvou znovu. Po krátké odmlce se však trubky rozezněly podruhé, tentokrát se ozvaly tři krátké tóny rychle po sobě. Zaklel a prudce otevřel oči. Zářivé paprsky slunce ho však donutily je znovu zavřít. Když se konečně přizpůsobily pronikavému světlu, stoupl si a rozhlédl se. Hlasitě zapískal na prsty a začal si obouvat kožené boty a připevňovat si opasek s pochvou v níž se nacházel nádherně zdobený meč. Rychle ho tasil a párkrát s ním zkusmo švihl. Byl to neobyčejný kousek a skrýval v sobě víc než obyčejnou slitinu kovů, magii. To, jak se k takovému meči dostal, je dlouhý příběh. Spokojeně se usmál a vrátil ho na své místo. V tu chvíli se ozvalo zaržání koně. Zvedl ze země toulec se šípy a přehodil si ho přes rameno. Poté si na záda připevnil i luk. Když se otočil, stála před ním nádherná osedlaná klisna, jejíž bílá srst v paprscích slunce oslnivě zářila. Usmál se a poplácal jí po šíji. Podíval se jí do velkých tmavých očí a něžně k ní promluvil, " Pojď moje krasavice." S těmi slovy jí svižně vyskočil na hřbet a lehce jí kopl do slabin.
Miloval jí jako nikoho. Když byla ještě malým hříbětem zachránil jí život jednoho chladného mlhavého rána, kdy ji zaslechl naříkat. Dlouho se prodíral lesem než ji v neprostupné mlze našel ležet vedle své umírající matky. Ten den ji vzal pod svá ochranná křídla a dal jí jméno: "Mlha". Nebyla nijakým šlechtěným královským koněm, ale pocházela ze staré rasy divokých koní, která je dnes na pokraji vyhynutí. Nikdo neví odkud přesně tito koně pocházají, ale byli známi svou silou, neskutečnou výdrží a zejména inteligencí. Zkrotit takového koně trvá roky. Na světě není mnohých zvířat, která by se těmto koním schopnostmi vyrovnala.
Když záhadný muž tryskem projížděl malou vesnicí na nádherném klisně, vesničani s ohromením otvírali ústa a rychle mu uskakovali z cesty. Ani po půl hodině rychlé jízdy nebyly na Mlze znát žádné známky únavy. Řítila se pro prašných cestách směrem k hradu, který je přivítal otevřenou branou. Ani v dlouhých chodbách hradu kůň nezpomalil a muž z něj nehodlal sesednout. Dvoukřídlé dveře stálu se blížili čím dál víc, každou vteřinou. Konečně muž zatáhl za uzdu a klisna prudce zastavila, vzepřela se na zadní a předními kopyty rozrazila dveře, které se s prásknutím rozlétly dokořán.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bumblebee bumblebee | Web | 31. května 2011 v 5:22 | Reagovat

Těším se na všechny komentáře s radami ( co zmenit, smazat apod.) a hodnocením příběhu :) jste pro me velikou motivaci! Děkuji :)

2 pavel pavel | Web | 31. května 2011 v 8:04 | Reagovat

Píšeš hezky, je to čtivé. :-)

3 bumblebee bumblebee | Web | 31. května 2011 v 12:25 | Reagovat

Děkuji :-)  :-)

4 Adris Adris | Web | 1. června 2011 v 1:03 | Reagovat

to fakt píšeš sama?:)

5 bumblebee bumblebee | Web | 1. června 2011 v 1:05 | Reagovat

jak jinak? :-D  :-) No ano :))

6 Adris Adris | Web | 1. června 2011 v 1:12 | Reagovat

ona má prostě takovou povahu, sice se jí jen líbí a ani s ním nikdy nepromluvila a má kluka se kterým je rok - ale prostě i tak by jí to štvalo :D nevím co mám dělat.

7 bumblebee bumblebee | Web | 1. června 2011 v 2:34 | Reagovat

To je hodně zvláštní :)) a trochu selfish řekla bych :))

8 Caroline♫ Caroline♫ | Web | 1. června 2011 v 16:03 | Reagovat

Ahoj. Mohla by ses podívat sem a koment? Ber v úhavu, začala jsem dneska. :)
http://carolineofyova.blogspot.com/

9 Lucerna Lucerna | Web | 1. června 2011 v 23:08 | Reagovat

jeto velmi pekne pisane :-) v jednotke ma zaujalo ze chcel casu z kralovu krvou.., to je naozaj nezvikle :-D mas zaujmave napady a velmi paci sa mi ze tam mas aj elfa, mam rada pribehy snimi :-D

10 bumblebee bumblebee | Web | 2. června 2011 v 0:33 | Reagovat

haha :) královská krev je dobrá pro kouzlení :) Zvláště když je daná dobrovolně - ze svobodné vůle a v budoucnosti se mu bude ještě hodit :)

11 pavel pavel | Web | 2. června 2011 v 9:20 | Reagovat

Škoda že nemáme místo našich politiků krále. :-D

12 bumblebee bumblebee | Web | 2. června 2011 v 12:24 | Reagovat

Haha :)) no záleží na to jaky by ten král byl ;)

13 Jarka Jarka | Web | 3. června 2011 v 19:53 | Reagovat

To je hezký příběh a moc dobře napsaný. Je tam tajemství, romantika, zvláštní prostředí a osoby, se zvláštními schopnostmi. Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat dál. :-)

14 bumblebee bumblebee | Web | 3. června 2011 v 23:19 | Reagovat

jeje dekuji to vždycky potěší!
Jsem moc ráda že tě neodradila délka příběhu :) I když tady se zdá delší než to ve skutečnosti je - ve wordu asi stránka a pul :)

15 vik vik | Web | 4. června 2011 v 10:13 | Reagovat

Souhlasím s Pavlem, je to vážně čtivé :-)

16 bumblebee bumblebee | Web | 5. června 2011 v 0:59 | Reagovat

Kejř děkuji :)

17 ♣Alča♣ ♣Alča♣ | Web | 6. června 2011 v 15:36 | Reagovat

těším se na další díl :-))

18 bumblebee bumblebee | Web | 6. června 2011 v 21:07 | Reagovat

jee..děkuji :)

19 pavel pavel | Web | 7. června 2011 v 1:05 | Reagovat

:-)

20 Vendy Vendy | Web | 9. června 2011 v 19:36 | Reagovat

Mně se to taky líbí. Jen bych změnila pár slov, místo nandaval si boty, tak bych řekla obouval si boty, nazul si boty, nebo natahoval si škorně nebo něco takového...
Mimo to mě zaujala změna Morgika v královské síni a v místě, kam se přenesl. Je jiný  než se zdá? Chtěl budit jen dojem silnějšího a zlejšího?

21 bumblebee bumblebee | Web | 9. června 2011 v 22:38 | Reagovat

Vendy - myslím že nazul si boty zní opravdu lépe :) děkuji a ano Morgik je možná jiný než se zdá :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama